15. výročí našeho prvního pochodu na Karlštejn (ze vzpomínek Mojmíra Obdržálka) a zároveň náš 15. pochod. Ročník 1977 se vzhledem k vojenské službě většiny z nás nekonal.
Navečer se scházíme na Hrádku. Dnes je opět mimořádně otevřeno, ač je jinak zavírací den. Vašek Merta zřejmě zapracoval a paní Libuška nezapomíná na staré dobré zákazníky. Přitom se přidají i další, takže ač jsem zde byl z naší party asi v 16.30 první, několik mladých hochů zde už popíjelo. 10% velkopopovický Kozel se zde už netočí tak jako za našich mladých (pardon - mladších) let, nicméně 11% Staropramen je důstojnou náhradou. Dopíjím první, objevuje se Gabo; brzy poté postupně další - Vašek Merta, Vlado Kliský, Jano Štrba (hurá, na něho se paní Libuška obvykle ptá, když se tady někdo z nás občas objeví, asi se zde kdysi zapsal tak nesmazatelně, že my ostatní, ač jsme se také snažili, jsme byli postupem času jaksi všichni ztotožněni s jeho osobou), Matěj, Ládis, Jácek a Pepa Klumpar. Příjemné posezení, značná konzumace piva, menší večeře. Odchod po půl desáté. Cestou k tramvaji jsme potkali Juru Glose, jak pospíchá k Hrádku. Už to dnes nestihnul, budiž mu to ale prominuto, z Bratislavy je to trochu daleko.
Pepa a Vlado jedou domů, Gabo s námi také dál nejede, ani zítra - má jiné povinnosti. Nutno ale ocenit, že vůbec přijel. Někteří, ať už to mají blíž, nepřišli vůbec a ani se neozvali. Nás 7 zbývajících jede tramvají na Bílou Horu, odtud autobusem na byt k Vaškovi. Na Bílé Hoře nás dostihla paní Libuška, kus cesty pak jela s námi. Konstatovala, že jsme byli lepší než dnešní studenti a já to musím ve vší skromnosti potvrdit. Několik návštěv na Hrádku, na Strahově a dokonce i u obhajob a státnic na fakultě včetně poté se odvíjejících - to vše v uplynulých 2 letech - jasně ukázalo, že studentstvo už nemá tu jiskru. Kam to spějeme (?) - viz "Úvaha takřka nadčasová". Na bytě jsme ještě poklábosili, dali drink a někteří na balkóně i cigáro. Po půlnoci odchod spát, čeká nás náročná akce.
Kdopak nás to budí brzy ráno, snad ještě před sedmou? Kdo jiný, než čiperka Mak. Nepřišel sice osobně, při jeho sportovní zdatnosti by ostatně sotva přišel, on by rovnou přiklusal. Zatím ani jedno, ani druhé, nicméně alespoň zavolal. Zvednul jsme to a netušíc, že je to hlas z daleké Francie, zavolal jsme pána domu, nebo vlastně bytu. Vědět, že je to Mak, poslal bych pro pána bytu Juru Glose, který se právě vedle probouzel a my dva jsme mohli tu chvíli využít ke krátkému sice, nicméně srdečnému rozhovoru. Takže, snad příště.
Okolo deváté sraz na Smíchovském nádraží u autobusu do Slivence. Účast opravdu dobrá - Ajka, Dana, Vašek Merta, Matěj, Jura Glos, Jácek, Ladis, Jano Štrba, Vir, Pepa Klumpar, Čárly, Franta Skopec (no to nám to trvalo - 10 let!) a já. Autobusem do Slivence, usazujeme se v obvyklé hospodě - ta druhá je snad zrušená. Zde se k nám přidávají postupně Jarda Macháček (absolvent FJFI o 2 roky mladší; zejména my, kteří už léta absolvujeme podzimní pivní dny v užším kruhu, víme, jak zdatná posila se k nám v jeho osobě přidala), Doktor, Fero, Maliňák a Vlado Kliský. Celková účast, co já pamatuji, srovnatelná snad pouze s rokem 1978!
Značné občerstvení - přesunuli jsme se do zadní místnosti. Píšeme pozdravy Makovi, Vencovi Výletovi (zde koluje jeho pohled ze St. Louis) a Frantovi Havlíčkovi (Ajčin manžel) - přednáší legálně v Japonsku). Asi v poledne vyrážíme. Před hospodu fotografování - Vir, já, zřejmě i Petr; angažovali jsme chlapíka z personálu, takže snad budeme na některých snímcích všichni.
Postupujeme na Třebotov. Je nádherné počasí, nálada velmi příjemná. Ono památné místo jsme opět - stejně jako loni - nenašli. Opravdu se to tam změnilo, stromy byly částečně vykáceny, nenašli jsme ani ten kámen, u kterého jsme po léta ukládali listiny - většinou v lahvích od vypitého alkoholu. Vybrali jsme proto nové místo u kamene nedaleko východu z lesa na pole před Třebotovem. Listinu se záznamem o dnešní události i s podpisy zúčastněných jsem pečlivě uzavřel do velké zábrusové zkumavky (úzký profil, pro tuto příležitost jsem ale jednu obětoval), zapečetil, zabalil a uložil pro roky příští.
V Třebotově sedíme v první hospodě, druhá - jak jsme pak zjistili - byla zrušena. Je to opravdu škoda - rušit hospodu. Hospody by měly přetrvávat, protože když ne hospody, tak co jiného? Nevím jak ostatní, ale já jsem z toho měl nedobrý pocit. Už proto, že za těch 11 let, co tudy chodím, žádná nová hospoda nepřibyla. Jestli to takhle půjde dál, tak za 50-100 let zde už nebude hospoda žádná a celý náš pochod můžeme zabalit. Někteří z nás mají na tuto, dnes už bývalou, putyku velmi dobré vzpomínky - viz např. rok 1985. To s náma šel i Hájek a protože dnes nepřišel, ač sliboval, prozradím na něj, že on byl jedním z těch, kteří tenkrát kousek odtud blili. Ale dosti nostalgie.
Svižně kráčíme dál po obvyklé trase. Atmosféra pochodu se vyvedla, jak snad ještě nikdy. A to v dobrém slova smyslu. Ne, že by to někdy nebylo dobré, dnes je to ale trochu jiné. asi to bude přítomností krásných žen, hojnou účastí, skvělým počasím a v neposlední řadě tím, že se tak nechlastá. Dokonce jsme letos vynechali i palebnou přípravu z lahví ostrého alkoholu v úvodu pochodu. Asi to nebude na závadu věci. Navíc jsem já doma zapomněl bouchačku. Vir sice svoji přinesl, neměl ale protihráče, tak jsme vypálili pouze několik čestných salv.
Obvyklá trasa - Solopysky, Vonoklas, Mořinka, Karlštejn. Všude nějaká konzumace, většinou i jídlo. Hovořit je o čem, já dávám k dobru některé příběhy z minulých pochodů - máme k dispozici rukopis této zprávy až po rok 1988. Navíc kolují fotografie z dávnějších pochodů, z vojny i ze Strahova. Letos také hodně fotografujeme, poslední skupinové záběry v Mořince - ještě bylo světlo. Doufám, že to vyjde. Mořinka ještě není zcela na vymření, kromě nás sedělo v hospodě několik dalších, zřejmě zdejších lidí. Hostinský stále týž. Mám dojem, že si nás už za ta léta pamatuje. Já, Vašek Merta, Matěj a Jarda Macháček jsme se zdrželi trochu déle (nevím, kam ostatní pospíchali), dali jsme ještě nějakého ruma a pivo navíc. To aby ten pochod nebyl jak pro pionýry.
Poslední úsek cesty prošla naše čtyřka za tmy. Nebylo ale tak zlé, abych musel - jak několikrát v minulosti - použít baterky. Na Karlštejně v restauraci Koruna jsme dostihli větší část předního voje: Ajku, Danu, Doktora Kálala, Jana, Vira, Jácka, Vlada a Petra. Nezdržovali jsme se a pokračovali na nádraží. Osmička nás dostihla na poslední chvíli, takže jsme ještě odjeli vlakem ve 22.40 do Prahy. Ve vlaku jsem dal k dobru pleskačku Korzára. Na Smíchovském nádraží a v metru jsme se postupně rozloučili. Já, Jácek, Matěj a Jano jedeme s Vaškem na byt.
Jácek a Matěj odjeli dřív. Vašek, Jano a já jsme poobědvali U dvou koček; na Wilsoňáku jsme se rozloučili s Janem. Plzeň U dvou koček tentokrát (poprvé co pamatuji) nebyla dobrá. Zkusili jsme napravit chuť U Žida, bylo to ale stejně špatné. Tak jsme my dva poslední a nejvytrvalejší pochodující nakonec napochodovali do Smíchovského sklípku na Národní třídě, abychom skončili tím, čím jsme začali. Staropramenem. A završili jsme to důstojně - dvanáctkou. Po páteční jedenáctce na Hrádku a včerejší desítce ve Slivenci, Třebotově, Solopyskách, Vonoklasech a Mořince to už ani nemohlo být lepší.
Závěr? Letošní pochod byl zcela mimořádný jak účastí, tal celkovou atmosférou. Rozhodně patřil i k nejzdařilejším. Během letošního pochodu jsme ověřovali otevírací doby v hospodách, které jsme navštívili. Byl totiž vznesen návrh zorganizovat v příštím roce a poté případně každým druhým rokem obrácený Karlštejn, t.j. pochod Karlštejn - Praha. To abychom se někdy ještě dostali na hrad a vychutnali pobyt na Karlštejně vůbec, zejména v pohostinských zařízeních.