14. ročník (ze vzpomínek Mojmíra Obdržálka);
Později odpoledne jsem dorazil na Malovanku, kde mě zastihla průtrž mračen, jakou jsme v Praze ještě nezažil. Asi 20 minut čekám v čekárně na stanici tramvají, než to odpadlo. Poté jdu na Hrádek, je sice zavírací den, ale paní Libuška zde točí pivo 2 zákazníkům do velkých džbánů. Dávám si na stojáka jednu desítku Staropramen a jdu kousek níž na Závěrku. Tam už sedí Venca Merta, Pepa Klumpar, Jindra Machek, Matěj, Hugo Mulač a Vlado Kliský. Ladis Smutný tam byl také, tuším přišel ale až po mně. Příjemné posezení téměř do 22 hodin, t.j. do závěrečné. Kulturní vložka - 2 profíci obrali v kartáchpartu cikánů o částku, která šla zřejmě do tisíců. Pak to nenápadně, zabalené do svetru, s pomocí výčepního uklidili. Zřejmě byli smluveni.
Já, Vašek, Ladis a Matěj jedeme tramvají na Bílou Horu. V tramvaji jsme narazili na Maliňáka, který se k nám přidal. Autobusem 164 k Vaškovi na byt do Nedašovské 342. Ještě debatujeme, popíjíme a večeříme. Hlavní vypravěč - Petr Malinský. Nedávno se vrátil z SUJV Dubna ve Velké zemi. Spát jdeme po půlnoci.
Autobusem na Kotlářku, tramvají na stanici metra Moskevská (u Anděla) a odtud metrem na nádraží Smíchov. Přitomni: já, Vašek Merta, Petr Malinský (z Vaškova bytu vyrazil dříve, aby se mohl stavit pro fotoaparát), Jacek Šnobr, Vir, Matěj, Ladis, Fero Vychytil. Ve Slivenci (příjezd autobusem) ve staré hospodě se pak přidali Vlado Kliský a Pepa Klumpar. Příjemné posezení až do půl druhé, neboť před polednem se spustila průtrž mračen.
Asi hodinu s námi poseděla Fanynka Marková (Hořínková) i s rodinou. Projížděli tudy autem. Píši pozdravy J. Filkovi, R. Prokopovi, Š. Gmucovi, L. Makovičkovi a Daně Krupičkové (Opletalové). Další trasa obvyklá, průběh celkem také. Při odchodu ze Slivence volám na byt k Doktorovi. Včera se pozdě vrátil z kongresu ve Varšavě, navíc zde má syna, takže mu to s pochodem nevyšlo. Nechal všechny pozdravovat.
Mezi Slivencem a Třebotovem se výprava dost roztáhla, zřejmě jsme všichni nešli stejnou trasou. Nikomu se ale nepodařilo najít ono památné místo se záznamy o minulých pochodech. Skupina, která tudy zřejmě šla, se zmiňovala o nějakých mýtinách - že by se to tam změnilo?
Drobné potíže byly s Matějem a Jáckem. Matěj to chtěl vzdát, když se zhoršilo počasí - podobně jako před 6 lety, tenkrát to ale doopravdy vzdal. Jácek zaostával, několikrát spadnul, pořádně se umazal a promáčel. Není divu, v noci spal snad hodiny, neboť byl s kolegy na tahu.
Ve Slivenci kolovaly Petrovy fotografie ze starších pochodů, pozornost vzbudil i jeho škorpión Kamil (tak jak jej pokřtil tuším Fero), kterého nedávno lapil v poušti Karakum. Nosí ho ve 30ml polyetylenové ampuli, krmíme ho mouchama. Vašek Merta dal kolovat Filkův a Makův dopis. Makův je psán na zadních stranách xerokopií titulních stran doktorských disertací Maka a Výleta. Mak už je docentem a pošilhává po profesuře. Pokud Maka znám, jistě se mu to podaří a jistě mu to všichni přejeme.
V Třebotově vymetáme obě hospody. Do Mořinky jsme vpadli za šera; já, Vašek, Jácek, Vir a Ládis jsme navštívili hospodu a napili se. Je to tady pořád stejné, jako v zakleté krajině. Tentokrát jsme ale nebyli v lokále celkem sami. Zbývající parta - Maliňák, Matěj, Fero, Vlado a Pepa - hanebně minula hospodu a rovnou pokračovala dál. Na odchodu kupuji 5 lahváčů, hostinskému necháváme slušný tringelt.
Rychlým pochodem na Karlštejn. Na cestu svítíme baterkou, já a Vir pokračujeme ve vydatné palbě ze svých poplašňáků. Pozdravujeme hrad - opět vidíme pouze siluetu proti pozdně večerní obloze; v těchto dnech je 640 let od položení jeho základního kamene - salvou 9 ran, já 6, Vir 3. Už měl pouze polovinu zásobníku.
Na nádraží jsme našli posmutně sedící pětku, která kvůli spěchu spáchala tu nehoráznost, že vynechala hospodu v Mořince. Nic jim to nepomohlo. My, kteří jsme se chovali normálně, jsme si nyní dali po lahváči z těch pěti, co jsem v Mořince koupil. Bodla také Virova půllitrovka rumu, kterou šetřil pro nepředvídané okolnosti. Situace je komplikovaná tím, že trať na Prahu je podemletá v důsledku silných dešťů. Na nádraží je ale veselo a rušno. Kromě nás je zde totiž parta záložáků v polních uniformách a ti jsou také ve velmi dobré náladě. Jeden z nich nás požádal o lok rumu. Dostal ho, ale musel nabídnout cigaretu.
Do Prahy jedeme komplikovaným způsobem, napřed do Berouna, odtud rychlíkem do Prahy.
Z nádraží Smíchov jdeme a jedeme (pěšky, tramvají, autobusem) na byt k Vaškovi Mertovi - on, já, Ládis a Matěj. Ještě něco jsme snědli a vypili, Matěj brzy ráno vyráží.
My tři zbývající vstáváme až po poledni. Pojídáme, popíjíme a nadáváme na Jácka, že tak brzy zdrhnul. My čtyři jsme totiž vždy vydželi nejdéle. Velmi se osvědčil kalvados od Matěje. Inu, moravským destilátům se nevyrovná nic. Ládis vyráží odpoledne, já také, ale o něco později. V 17.50 rychlíkem na České Budějovice. Krátce před Č.B. mne legitimovali příslušníci OSŽ. Dřímal jsme totiž na sedadle - byl jsem v coupé sám - a v zablácených kanadách a umazaných kalhotách jsem zřejmě vypadal podezřele. Dlouho si prohlíželi moji občanku a pak zdvořilým úsměvem a náznakem omluvy slušně vycouvali. Že by zapůsobil můj titul a firma ČSAV? Ještě, že nevěděli, že jsem ozbrojen (poplašňák).
Domů jsem dorazil v pořádku, dopil zbytek myslivce a vodky v ledničce... a usnul jsem za stolem v kuchyni.
Stanka mne probudila asi ve čtyři, tak jsem si ještě schrupnul normálně.